Translate this page to English and another languages

Předmluva historie pop music, dějiny populární hudby, česká populární hudba česká pop music, domácí pop, vývoj populární hudby, zábavná hudba, zábavné hudby, vznik zábavné populární hudby, swing, jazz, žánry, ragtime, synkopická, synkopy, muzika, dobová scéna

Trocha historie nikoho nezabije

Přestože je česká pop music ve srovnání s velkými zeměmi jen docela malý rybníček, i ona ušla od dob svého vzniku pěkný kus cesty. Přibližme si tedy její první začátky, které zasahají mnohem hlouběji, než do dob, kdy se gramodesky staly běžnou součástí našeho života. I když se za vznik světové pop music pokládá většinou rok 1917, tedy datum první americké jazzové nahrávky, nelze její počátky vymezit žádný konkrétním rokem, neboť šlo vždy o postupný vývoj. Už dávno před tímto datem se od druhé poloviny 19. století rozvíjely v Americe ranné formy jazzu v ragtime a lidovém blues. U nás populární hudba vycházela sice především z tradice kabaretů a později dechové hudby, ovšem ani poté ve svém vrcholném období se jazz v českých luzích a hájích nijak výrazněji neprosadil. Ale vraťme se k úplným začátkům, které ještě žádné zvukové nosiče nemohly zaznamenat.. Anebo ještě lépe - k historii české státnosti a českého jazyka, jakožto hlavního nositele kultury.

Od Českého království k periferii Rakouska ve 12. až 17. století

Zatímco ve středověku bylo České království suveréním státním útvarem v plném rozkvětu a sláva Prahy dotýkala se hvězd, později - od 16. století nastal postupný úpadek, který trval prakticky až do vzniku Československa v roce 1918. Co bylo tím zásadním zlomem úpadku České státnosti, kdy se z jednoho z nejvyspělejších a nejváženějších národů Evropy za vlády Přemyslovců, Lucemburků (Karel IV.) a Jagellonců stala jen zaostalejší periferie vyspělejší části světa? Tím byla už okolnost, že se vládnoucím rodem v Čechách stal švýcarský rod Habsburků - definitivně pro vymření Jagellonců v roce 1526. Oním opravdovým zlomem bylo pak období kolem roku 1620, kdy vyvrcholil odor českého národa proti nim. Češi prosazující reformy a kapitalismus s nimi v bitvě na Bílé hoře utrpěli trpkou porážku, což znamenalo nejen další prohloubení feudalismu a absolutismu, ale po další nekonečné, vyčerpávající a bezvýsledné válce s nimi jsme se pak v roce 1675 stali definitivně součástí jejich říše, kterou zabrali území celé střední Evropy. Na stovky let jsme tak měli společný stát nejen s dnešním Rakouskem, ale i Polskem, Slovenskem, Chorvatskem, Maďarskem, Zákarpatím a Rumunskem.

Habsburkové byli jedním s absolutně nejmocnějších evropských rodů. Je jasné, že všechny ostatní národy v říši, včetně nás, se tím staly více méně jen periférií Rakouska, kde se odehrávalo hlavní dění. Hlavním městem monarchie byla Vídeň a úředními jazyky Němčina a Latina (později také Maďarština, když Uhersko získalo autonomii). Slovanské jazyky většinou nebyly v oficiálním styku povoleny. Vývoj spisovného českého jazyka se tak na dalších prakticky 200 let zcela zastavil, nastal i všeobecný úpadek české literatury, státnosti a kultury. Středověká čeština z této doby se tak užívala až téměř do 19. století. (Mluvíme-li o středověké češtině, myslíme tím období renesance až baroka, neboť do té doby byla čeština dosud podobná spíše ještě původnímu společnému jazyku slovanů - staroslověnštině, jinými slovy českému nářečí staroslověnštiny, které začalo postupně vznikat koncem 1. tisíciletí po usazení slovanských kmenů ve střední Evropě).

Počátky českého národního uvědomění a vznik moderního jazyka v 18. a 19. století

Obrat nastal až po Marii Terezii v dalších desetiletích, kdy se českému jazyku konečně opět dostalo i odborné péče jazykovědců, kteří jí dali novou moderní spisovnou formu (kterou v podstatě více-méně používáme dodnes). A byl opravdu nejvyšší čas. Češi totiž znovu začínají objevovat své národní kořeny a hodnoty až s první obrozeneckou generací koncem 18. století. Dobrovský v té době vytváří první vědecký popis češtiny (moderní, reformovanou gramatiku), začíná se rozvíjet moderní, spisovný jazyk a s ním i česká kultura, hl. literatura a divadlo, které se později stane jedním z hlavních formujících faktorů české populární hudby. V té době začínají pomalu po celé Evropě sílit občanské nepokoje a nespokojenost s otrockým feudálním zřízením a monarchií. Zatímco dřívější generace se na dlouho musely smířit s tím, že jim vládla vrchnost, nyní se takové feudální pojetí společnosti stává již přežitkem. Občanské uvědomění roste a revoluční nálady se nevyhýbají ani Rakousku a jeho slovanským národům bojujícím za rovnoprávnost. To se týká i rovnoprávného postavení slovanských jazyků vedle němčiny a maďarštiny. (Slovanské jazyky se dosud nedělí na samostatné, ale hovoří se pouze o slovanských nářečích). Roku 1830 vzniká české vlastenecké hnutí, čeština se již stává plnohodnotným jazykem vzdělaných a v roce 1848 vedle němčiny i druhým rovnocenným spisovným jazykem našeho společného státu. Boje za rovnoprávnost českých zemí a za český jazyk vrcholí. (To se týká i Slovenska, které dosud užívá jako spisovný jazyk češtinu a které nyní stojí před rozhodnutím zda vytvořit pro slovenská nářečí jednotnou spisovnou formu slovenštiny nebo používat i nadále češtinu). Roku 1835 pak Josef Jungmann vydává i první český slovník novodobé češtiny.

Budování občanské společnosti a české státnosti ve druhé polovině 19. století

Přestože revoluční hnutí bylo v letech 1848-49 u nás ještě poraženo, položilo základy rozpadu také Rakouské monarchie. Byla vyhlášena nová ústava založená na občanském, právním a ekonomickém liberalismu, občanské společnosti, zrušení robot a poddanství, plném přechodu od zemědělství k průmyslu, jehož nastal nebývalý rozvoj. Mizí stará feudální struktura společnosti a aristokracie, nastupuje společnost kapitalistů - buržoazie a zaměstnanců. Nastává čilý spolkový rozvoj a formování politických proudů. Vrchnostenský systém je nahrazen systémem státní správy a začíná éra průmyslové revoluce a vynálezů. Přestože České země patřily pod Rakousko až do jeho rozpadu v roce 1918, již celé období druhé poloviny 19. století bylo ve znamení emancipace a budování vlastní české státnosti. To se samozřejmě netýkalo jen průmyslu a politického života, ale i společenského a kulturního, jehož nositelem byl moderní český jazyk. Poprvé se začíná objevovat např. i novinka - sportování. V roce 1862 je založen Sokol, tělocvičný spolek a pěstování masového sportu je stále populárnější. I když Habsburská říše byla stále pod tlakem nespokojenosti lidu a její pevnost byla stále křehčí, hlad Habsburků, stejně jako Němců a Turků po nových územích rostl. V roce 1878 uzavírá Rakousko s Německem spojenectví a přípravy na novou válku se rozbíhají.

Předchůdci populární hudby

Duchovní hudba

Na samém počátku, ve středověku, se hudba pěstovala samozřejmě především v klášterech, které byly centry kultury a vzdělanosti. Byla to tedy hudba především duchovní, ať už gregoriánské chorály nebo jiné vícehlasy. Později se objevila i jednohlasá světská hudba a s rozvojem hudebních nástrojů i lidová hudba. I když o nějaké lidové hudbě v pravém smyslu jak ji známe dnes nelze hovořit. Z dnešního pohledu byla spíše hlukovou kulisou provozovanou na různých světských shromážděních lidu. Teprve věk renesance před nástupem novověku přinesl větší kulturní rozvoj i na poli světské hudby. V té době byly velmi populární vokální jednohlasné písně za doprovodu loutny a s rozvojem nových hudebních nástrojů objevují se již i první náročnější kompozice.

Vážná hudba

Šlechta je stále bohatší, společnost klade stále více důraz na kulturní a duševní rozvoj - tedy oblasti, které dříve v době priorit jednostranného duchovního rozvoje, bojů a dobývání stály zcela mimo pozornost. Lidé se touží vzdělávat, poznávat, zkrášlovat si život, obohatit jej. K zábavě bohaté šlechty začíná patřit i její hudba, které dnes říkáme klasická nebo-li vážná. Svůj opravdový rozmach zažívá ovšem až s nástupem novověku v baroku, v 17. století. Během dalších století pak vznikají nové žánry a proniká do širších společenských vrstev a teprve až koncem 19. a začátkem 20. století s nástupem hudby populární, začíná její význam a obliba upadat a stává se menšinovým a z velké části i mrtvým žánrem (mnozí si ji určitě rádi někdy poslechneme, ale normálně posloucháme moderní pop music).

Lidová hudba

Nejen bohatí se chtěli bavit. Chudým byla ale podobná zábava dlouho odpírána. Poddaní museli pracovat od rána do večera, aby se nějak uživili a k tomu ještě pro své pány, aby ti si mohli naopak více užívat a bavit se. Je jasné, že na nějakou zábavu jim moc času nezbývalo. A když, tak spíše ke světským radovánkám, než nějakým kulturním požitkům na poli hudby. To se začíná měnit tepre až za vlády Marie Terezie, od poloviny 18. století. Za prvé se panstvo vážnou barokní hudbou již nasytilo, za druhé technický pokrok přece jen již umožňoval širším vrstvám lidu kromě vzdělání, také trošičku více volného času pro sebe. To způsobilo, že vážná hudba začíná pronikat i do nižších vrstev společnosti - i zde se rodí kultura, která není již jen výsadou bohatých, ale i prostého lidu. Specifickou součástí této lidové kultury je samozřejmě i hudba. Vznikají první lidové kroje, tradice a lidová hudba (čili folklór, etnická hudba). Podobně, jako u vážné hudby, začíná ve 20. století upadat význam i lidové hudby, které se stává pod tlakem komeční hudby jen okrajovým žánrem.